Moments 1.

19. února 2011 v 14:59 | S.
Úvodní kapitola... "Moments".  Homosexuální, takže... UPOZORNĚNÍ tady. :)
Snad se bude líbit, snad jo. :))
Užijte si, napište názor. Budu ráda...;)

**

"Mohls mi to říct." Řekl ostře Alan a podíval se na Toma. 
"Jo, mohl jsem. ...Chováš se jako dítě. Už spolu nechodíme tři měsíce." 
Alan šeptl něco jako Nech mě bejt a čekal, jak bude Tom pokračovat. "Chodím teď s Markem. Nazdar." Rychlím krokem se vydal k východu z klubu, pokračoval ke svému autu. Alan ho nervózně pozoroval: "Ahoj..."
***
"Čau."
"Ahoj," Objal Mark vesele Toma a zazubil se. 
        Mark byl o něco menší než Tom, štíhlí, většinou chodil v uplém tričku. Blonďáček, s nádherně zářivým úsměvem a dětskou povahou. ...To bylo něco pro Toma. 
         Tom ho jen pohladil po zádech a dál pokračoval do ložnice. Sedl si na postel, unaveně se podíval z okna. Mark za ním poslušně pricupital. 
"Děje se něco?" Nadzdvihl obočí, sedl si k Tomovi. 
"Nic. Potkal jsem... Alana."
"To je on? Ten kluk z těch fotek?" Posmutněl Mark, naklonil hlavou a udělal svůj oblíbený nechápavý pohled. 

"Jo, to je on." Řekl bez zájmu a políbil Marka. "Neboj, hned jsem šel, nemusíš..." odmlčel se. "...žárlit."
         Mark nežárlil. Věřil svému příteli. Byl to osmnácti letý kluk, Tomovi bylo dva a dvacet. Tom byl kluk vychovaný ulicí, byl to kluk, který zbohatne, když v klubu potká někoho bohatýho a ten mu zařídí dobrou práci - Tom byl... podnikatel, stále obklopený spoustou lidí, bylo mu jedno, jestli spal s holkama, nebo klukala, hlavně, když byla jeho láska na noc aspoň o rok mladší. ...Přesto Mark nežárlil. Nevěděl o ničem. 
        "Chtěl jsem ti říct..." Pokračoval Tom, dívajíc se z okna na smějící se děti. "Pojedu do Berlína. Na tři týdny."
"Vážně? V Berlíně jsem nebyl dlouho," Zazubil se Mark. Tom našpulil rty, podíval se na přítele. "Chtěl jsem jet sám. Víš, budu pořád pryč, takže by to nemělo cenu, byl bys sám..."
"Aha." Nenechal ho domluvit, přikývl. Tom věděl, že ho to zklamalo, ale on si od něj chtěl opravdu odpočinout. Chtěl být chvíli sám. 
***
Tom
    "Čau," natáhl ke mě ruku vysoký kluk, asi ve stejném věku jako já. "Andy." Dodal.
"Já jsem... Tom."  Nerad říkám své jméno lidem, o kterých toho moc nevím.
"Mám pro tebe pokoj. Tady, o pár bloků dál, v hotelu. Snad budeš spokojenej," řekl tiše Andy.
"Budu spokojenej. Určitě." 
        Vlastně mi je jedno kde budu. Spal jsem i na ulici, na lavičce, jsem rád, když mám postel, ať vypadá jakkoliv. Týdny bez Marka budou fajn. Přeje jen... moc jsem ho neznal, ale spal jsem s ním. Bydlel u mě. A možná mě i miloval, ale já jeho měl jen rád. Měl jsem ho rád jako mojí děvku, měl jsem ho rád, když mě vytáhl ven a přesvědčil, že práce počká. Ale nemiloval jsem ho.  
         Andy mě dovezl k hotelu. Můj pokoj byl krásný, s barem a velkou postelí. ...Která se, doufám, bude hodit. 
         Vyzvánění mobilu se rozlehlo pokojem a já neochotně vstal a dovlekl svoje tělo k tašce. 
"Tom." Řekl jsem do mobilu, rychle zmáčkl příslušné tlačítko a položil mobil na stůl. "Ahoj, Tomy," ozvalo se. "To jsem já, Mark."
"Já vim kdo jsi. Ahoj." - "Už jsi v Berlíně?" - "Jo, už jo. Co děláš?"
Mark si odkašlal, což z mikrofonu znělo jako křik dítěte. "Já... se nudim. Mohl ses rozločit, nevěděl jsem, že odjedeš tak ráno... Když ještě spím." - "Jsem Tom, znáš mě." Zasmál jsem se. Přešel k tašce s věcmi, které jsem opravdu potřeboval mít u sebe. Vyndal jsem svou oblíbenou fotku, na které jsem byl s Markem. "Mám naší fotku," řekl jsem. Z Markova hlasu při slovech "Dáš si jí na stůl?" byl slyšet úsměv. "Určitě." Postavil jsem jí na stůl a přesunul se k mobilu. "Marku, já jdu, mám hlad, jdu se najíst. - "Dobře. Zavolej, pá." 
      Hodil jsem mobil na postel, a svalil se vedle něj. "Ach, bože..."
***
"Tady bydlíš?" Zeptal se mě černovlásek, kterého jsem dostal od Petera. "Jo, tady spim. Teď, na pár týdnů." 
Černovlásek si prohlédl pokoj, nakoukl do koupelny, vrátil se zpátky k posteli a podíval se na fotku: "To je tvůj..." Nedokončil a čekal na to, co řeknu. "To je... můj přítel."
"Pěknej," zazubil se. "Vážně. Kolik mu je?"
"Málo." Zasmál jsem se. Černovlásek si stále prohlížel fotku, zatímco já jsem se rozvalil na pohodlé a velké křeslo a čekal, jak bude čenovlásek pokračovat.  
"Ty nechceš vědět moje jméno?" Otočil se na mě.
"Radši... ne."

Ten kluk byl hezkej. Měl černě zvírazněné oči, tmavě šedou mikinu a uplé černé kalhoty. Piercing v obočí. 

"Fajn... Tak? Chceš začít?" 

Teď to byla moje děvka.

By: S. 

        


          
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Psycho Candy Psycho Candy | Web | 20. února 2011 v 21:48 | Reagovat

doporučila bych ti:
sežeň si beataread, máš tam hodně gramatických chyb. Hůř se to čte, protože pozornost upoutávají více chyby než děj. Který mě teda taky moc neoslovil, je to první kapitolka, přečtu si druhou až jí sem dáš.
Jsem taky milovník slashe a všelijakých těhle věcí okolo toho, takže to neber jako urážku, ale jako radu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama