Únor 2011

Taky máš Placentu? ...Ten jelení lůj?

28. února 2011 v 20:36 | Sai |  Stalo se.

Chci...

...je spousta lidí, který bych chtěla. Ale Tari si zaslouží samostatný místo.
...Noc v parku. Třeba s M. Jako dřív. Ale bez trávy, bez hašiše, bez tripu.
...zažít stav bez tíže. Naprosto. :)
...znát odpovědi. Na všechny moje otázky.
...být v zeleným, nebo fialovým světě. Prostě jedna z těch barev.
...najít věci, co jsem ztratila.

Právě...

...poslouchám Balim svý bágly, od Coco Jamba.
...stále dokonala koukám na Marlinův pokoj.
...piju kafe víc než předtim. Jestli přestanete hulit, jako já, tak budete kávu pít pořád, jako já.
...jsem přestala poslouchat Balim svý bágly a dala se opět na Mika. Oh.
...mi došel čaj.
---

Ty jsi pěkný dezolát,
řekla Halí, belí,
a bude to pohoda,
třeba se to povede... Třeba se to povede. Někdy...
***
T. má chřipku. Ne, nemá, ale vnucuje si to, vlastně má jen rýmu. A umírá... Hehe.
--
Miluju ho. Mika.
Je úžasnej. Naprosto.
A když vypadal takhle, byl i krásnej. Byl krásnej vždycky, jen to bylo vždycky jinak vidět. Někdy líp, někdy hůř. Ale je dokonalej. Man in the mirror. Smooth criminal.

Sai, Vaše Sai.

S. je Sai a udělala pokrok. Haloo? Pokrok...

26. února 2011 v 23:40 | Sai |  Stalo se.
Snad taková malá poznámka- S. se mění na Sai, ale S. používá stále, tak. ;)


Podlední dobou neřešim nic jinýho, než k němu přijdu a řeknu "nemůžu bez tebe bejt". Ne, vlastně... řeší to se mnou ostatní. Ostatní maj plnou hubu keců, jsou strašně sebevědomí, že jo, ale chtěla bych je vidět na mým místě.

Od tý doby esemesek a oslovování "vílo" uplynulo pár dní. A totálně to skončilo. Úplně. Ani mě nezdraví. Ale stále se na mě dívá, když projdu a otočim se, dívá se na mě. Když jde naproti mně, dívá se na mě... Bože, bože, bože!

Vědět víc. Každá konverzace je o něm, o tom, co sem píšu. A všichni jsou tak odhodlaní a radí jak dál.

Ten text mě uchvátil, hehe...
Kakaové ženy...

Potakala jsem Bů. Jel do Prahy na letiště, s kufrem a velkou taškou. A má naší fotku, jak sladký.

Některý statusy na fejsbuku jsou úžasný... :) Lidi jsou tak šťastný.

Už tejden jsem nedala brko, tleskejte. A jenom jedno cígo. T. taky. A Tari... nekouří, to se mi líbí. T. řekl, že je Tari hezkej. To je fajn. :D

Já jsem vlastně ani nechtěla znova lásku. Ale je taky. A odmilovat se je těžký.

Škola mi dává vážně zabrat, obdivuju se, že to zvládám. Jen fyzika... Chrm...

Mám ráda filmy z vězení. Jsou tak smutně ironický.
Ale poslední dobou jsem stále nad knížkami, nebo nad klávesnicí.

Největší z pierotů. Četli jste to? Krásný. Román... a nádhernej.

Stačí věřit, číst starý esemesky a usmívat se. Život je táák krásnej...

23. února 2011 v 13:17 | S. |  Stalo se.
(Text "chtěl bych tě svlíct úplně do naha" a "chtěl bych teď být mei tvýma nohama" je vážně hrozně chytlavej. Pff...)

Nemocná a doma. Výtěry z krku byl vážně tak příjemnej... Nejspíš černej kašel. Když jsem ho měla poprví, byla z toho tubera. Hahaha. A pět měsíců izolace v tý hnusný nemocnici. 
Ale já jenom kašlu, haloo... Stejně mi nic nebude. Stačí věřit. ;)

A je mi líto, že nejsem ve škole.
ztracená S.

Takhle si jenom čtu esemesky a vybavuju si jeho obličej. 
A snažila jsem se začít se s nim bavit. I ve škole.
Ale nejde to. 
Jako když vidíte někoho na ulici a usměje se na Vás... Ale vy nic, prostě na něj koukáte a jdete dál. A otočí se. A vy zase nic....

Celý dny jen spíte a pijete čaj. Na hodinu zapnete počítač a potom jste tam do večera. Nemám ráda tyhle dny. ...Ztráta času. 

Chci jít ven. A chci si splnit představu, o který se mi dneska zdálo. 
Chci ho vidět, tak, sakra, proč teď?
......Chci ty krásný šaty jako má královna v tom filmu, na kterej koukám. Hehe. :)

Ale já jsem šťastná, i když nemám to, co chci. Jsem šťastná, jo, jo a jo. :))





"Vílo" ...slyšíte? Jsem víla..Muheh.

21. února 2011 v 20:00 | S. |  Zamilovaná Sai
Sakra, pořá jsem nemocná.

Škola... Už mi to nevadí, chodit tam. Když tam chodíte ze dvou důvodů - Tari a - přijnejme si to - učení, nechceme bejt za kasou, že jo. (Tolik opakovaná věta :D)

Tak jsem přemýšlela, kam bych chtěla jít na střední. Hehe. ..Anežka, nebo hotelovka. Anežka je můj velkej sen, když by mě nevzali, půjdu na hotelovku. Ale to si ještě přes rok počkám. Tohle plánování si budoucnosti... Heh, potom jsem tak nešťastá, když je to úplně jinak.

"A celej život jenom plánuješ, ale stejně žiješ jinak... Plány jsou na hovno." Řekl T. A má pravdu. Pořád je to tak a... A nic.

Tariii... Ty pohledy, když si myslí že se nekoukám... No, tak ty dneska vůbec nebyli. Haha. Řekl, něco a pak něco a já jenom "hmm..". A nic. Doprdele, píše mi (a oslovuje.. muhehe..) "vílo" a ve škole mě nezná. Nebo to bylo kvůli učiteli, co seděl kousek ode mě. Jo, určitě, budeme to přisuzovat tomu a nebudeme smutný.

"Ahoj, vílo."
"Vílo, máš odpoledku?"
"Vílo, pozdravuj brášku..;)"
"Tak krásná víla se nevidí, no.."
"Vílo... čáu :D"
"Vílo, můžu ti tak říkat?"
"Půjčíš mi mobil vílo?"

Jeden den jsou vztahy mezi rodičema fajn.. a druhej den se to zase zkurví.
No a co. Hlavně že je brácha s mámou. A já zas doma sama. Táta dělá v německu, když se na jeden vrátí, pohádaj se. Jsem tu sama, halóó... nechceš zase napsat a přijít?

Hehe, myslim, že mi zastaví mobil, jestli mi to nikdo nezaplatí.

Zase jsem u T. A jsem ráda...

Psal mi Bů. Jede to tý Anglie, prej sedí s fajn klukem, asi starým jako on. A zase se mi to vybavilo,. Jak to bylo hezký. A to všechno, no.

T. spinká jako mimino. :))

Spadly mi sluchátka ze stolu. Stůl je moc daleko.

Šel bys pro ně? ...Tak mi je podej.

Drabble - pro Marušku

19. února 2011 v 22:27 | S. |  Píše...
Slova: tma, led, ráda, utopit se a ovoce
Je to delší, než by mělo být, asi o dvaxet slov.. Pardóón.. :D tady je.

Chladná noc.
Stála na břehu ve své bílé košili, tiše dýchala. 
Byla tma, její tělo bylo studené jako led.
Po obličeji se jí koulela slza, kterou rychle schovala do rukávu své košile.
Podlo jí u srdce, bolest jí donutila kleknout.
Vzpomínáš na tu chvíli? Mísa s ovocem ze stolu spadla. Svalil tě.
Hlas v její hlavě znovu křičel, vrýval hlubokou cestu do duše. 
Vybavovala si ty okamžiky, doteky a pocity, jeho dech, jeho slova...

Umíš si to vybavit... Vím, že ano. Co ti udělal, co provedl. I když si nechtěla. 
Hlas řval, myslela, že jí pukne hlava, že se rozletí a bude moci zapomenout. 
Slyšela ránu, slyšela jak se skleněná mísa rozletěla tak, jako její srdce.
Postavila se, podívala na vodu a... spadla. Po chvíli se nadechla, její tělo bylo bez duše... 





Jedna noc. Jedna noc s ním...

19. února 2011 v 19:23 | S. |  Zamilovaná Sai
Uvařila jsem si čaj a teď tady sedim a vzpomínám...


A doufám... že se moje nová láska ... něco řekne.
Potkala jsem ho. Dneska v noci. Byla jsem v parku, seděla na lavičce, zazvonil mi mobil - esemeska. "čauky, spinkáš? ..Jsem u titiho, nechceš přijít?"
Titi.. společnej kámoš. A má byt v tý samí ulici, co je park. Jo, ten kde jsem seděla. Esemeska nazpátek byla hned napsaná, za pět minut seděl u mě. (Jo, T. je on. ..:D)
T: "Co tady děláš? ...Tak večer."
Já: "Já... nechci domu. Otec dělá v Německu, týden jsem sama doma."
T: "Aha... a nechceš návštěvu?"
Já: "Neměla bych se bát?"
T: "Nenutim tě... a bát se nemusíš. Vážně."

Fajn. Spal u mě. A... bylo to fajn. Čekala jsem, že ho budu muset vyhodit, ale ne. Bylo to fajn.
Usli jsme asi ve čtyři. A celá noc byla tak fajn. Smích a chlast, jídlo, smích... Ale.. kámoši. Ani ho moc neznám. Vlastně.. jsme se pozdravili, řekli "čau", jednou mi udělal něco a potom zase něco, ale... jinak.. jsem s ním pořádně mluvila až teď. A hodně rychle se to blíží k lásce. Až mě to děsí.

Ta noc... prostě.
Cigarety, i když tak moc nekouřim. Dá se láska počítat na vykouřený cíga?
Chlast, i když tak moc nepiju. Dá se počítat na prázdný lahve?
Smích, i když poslední dobou... se moc nesměju. Dá se počítat na momenty, kdy mě rozesmál?

Dobře, bylo to super. Ale pochybuju, že to něco změnilo.

Ptal se na to někdo? ..Ne.
Ale potřeba se vypsat je vážně silná.

Edit - esemeska, co právě přisla: "Vílo, nechceš dneska někam zajít? :)" ...Hehe, vílo. ...:D

S.

Moments 1.

19. února 2011 v 14:59 | S.
Úvodní kapitola... "Moments".  Homosexuální, takže... UPOZORNĚNÍ tady. :)
Snad se bude líbit, snad jo. :))
Užijte si, napište názor. Budu ráda...;)

**

"Mohls mi to říct." Řekl ostře Alan a podíval se na Toma. 
"Jo, mohl jsem. ...Chováš se jako dítě. Už spolu nechodíme tři měsíce." 
Alan šeptl něco jako Nech mě bejt a čekal, jak bude Tom pokračovat. "Chodím teď s Markem. Nazdar." Rychlím krokem se vydal k východu z klubu, pokračoval ke svému autu. Alan ho nervózně pozoroval: "Ahoj..."
***
"Čau."
"Ahoj," Objal Mark vesele Toma a zazubil se. 
        Mark byl o něco menší než Tom, štíhlí, většinou chodil v uplém tričku. Blonďáček, s nádherně zářivým úsměvem a dětskou povahou. ...To bylo něco pro Toma. 
         Tom ho jen pohladil po zádech a dál pokračoval do ložnice. Sedl si na postel, unaveně se podíval z okna. Mark za ním poslušně pricupital. 
"Děje se něco?" Nadzdvihl obočí, sedl si k Tomovi. 
"Nic. Potkal jsem... Alana."
"To je on? Ten kluk z těch fotek?" Posmutněl Mark, naklonil hlavou a udělal svůj oblíbený nechápavý pohled. 

Tak jak? ...Nevim na čem jsem.

18. února 2011 v 19:03 | S. |  Zamilovaná Sai
Ještě před týdnem jsem byla šťastná, zamilovaná a zadaná. Dneska jsem sama, znova zamilovaná, a doufám... Doufám.

Ty provokace...
Byl on-line. Napsala jsem mu. I když se většinou ani nezdravíme, napsala jsem mu.
Chtěla jsem mu to říct do očí, zeptat se ho, ale pak už jsem ho neviděla.
Tak jsem se ho zeptala, co to mělo bejt.. a ... napsal. Pak já, zase on a já. Odpověděla jsem. A on.. nic, dál nic.
Já vim, že tohle nic nemusí znamenat, že přes fejsbůk se nic nepozná, vim to, vim to, vim to, vim...
Ale chci vědět jestli ty pohledy, tichý pozdravy, doteky.. a to, co se stalo dneska, něco znamenají.
--
Edit- Hehe, tak jo, napsal. "Co děláš?"
Edit2 - Koverzace zase stojí.. Hahaha.
Edit3 - Mm.. chci do školy. Hele, jindy ho nevidim, přitom bydlí tady někde.. poblíž. Ježiiiš...

"Dokonalost"

18. února 2011 v 17:36 | S. |  Píše...
Kraťoučká povídka, ale... přesto je v ní kus mě. :)
--
Usmála se. 
Ne od srdce, ale její matce to stačilo. Nemůže svým drahým "přátelům" ukázat, že její dcera není šťastná a rozhodně nechce do jejich společnosti. Do jejich světa, plného peněz a drahých doutníků.
Ve vnitř křičela, její křečovitý úsměv byl pro ní jako pláč, plný bolesti. Chtěla pryč, utéct daleko, daleko od té jejich "dokonalosti".
"Může mít dokonalost chyby? ...Nic není bezchybné," Šeptla. 
Matka se na ní ostře podívala: "Nech toho, prosím, tohle se nehodí," 
      Obě pomalu došli k zlatým dveřím, které se před nimi otevřeli. 
      Gabriel se rozhlédla stále s tím kouzelným, vynuceným úsměvem. 
       Nesnášela to tady, nesnášela tu "dokonalost". Nechtěla být jako oni, chtěla, ještě jako malá, chodit ven, hrát si na zahradě, běhat venku s přáteli... 

S. se představuje.

12. února 2011 v 23:23 | S. |  Stalo se.
S. 
Chcete něco víc, než slova? Snad jí poznáte líp.


S. informuje... ;D

12. února 2011 v 19:17 | S.
Jako hodná dušička jsem se rohodla trošku Vás provést v mém světě, aby jste nebyli překvapení… :D

  • Jsem milovník slashe,
    proto hloupé komentáře o tom, že "je to hnusný" neberu, rovnou mažu. 
  • Komentáře "hlásni" mě taky nezajímají, proto to ani nezkoušejte, opravdu, hlásnu někomu jinýmu, tomu věřte. ;)
  • A do všech možných SONB se opravdu nepřihlašuju, nezajímá mě to, opravdu ne. 
  • Pokud se odvážíte ( :D ) napsat mi o spřátelení, věřte, že neberu všechny, pouze ty blogy, které mě zaujmou. (A blogy o Biebrovi a Miley mě spíš pohorší. Hehe.)
  • Dotazy, prozby a všechno jiné, pokud né již zmiňované reklamy, můžete psát sem. :) (Tady jsem hodná.. ;))
  • Něco jiného? Někdo ode mě kopíruje? Taky pište sem. Díky… x))
  • Nakonec by se hodil kontakt, co? vysmata-s@seznam.cz , můžete psát cokoli. :D
Vaše S. 


Drabble

12. února 2011 v 17:27 | S.
Tento článek slouží k zadání slov na drabble. 

Drabble je povídka, která je psána na základě několika předem zadaných slov. Délka povídky je obvykle 100 slov a musí v ní být použita všechna zadaná slova.

Takže se do zadávání pusťtě, budu jen ráda. ;)

Jako milovník yaoi a slashe můžete napsat, když budete chtít slash. (Budu moc ráda... hehe.)
Tak už Vás nebudu zdržovat, jen do toho! :)

Prostě tu stojíš a koukáš jak hořím...

11. února 2011 v 13:17 | S.


Tak tohle jsem si zamilovala. O moc lepší než originál, než všechny originály písniček, který smíchal, prostě úžasný. Má moc pěknej hlas. 

A neříkám, že neni hezkej.
Všimněte si, jak "krásně" to prožívá, o tom se můžete přesvěčit na jeho výrazech. x) :D

Celý je to krásný, dokonalý. (Může mít dokonalost chyby?...)

Ten text, kus, je něco jako-
Prostě tu stojíš a koukáš jak hořím
Ale je to v pořádku, protože se mi líbí jak to bolí
Prostě tu stojíš a slyšíš mě brečet
Ale to je v pořádku,
protože miluji způsob jakým lžeš
miluji způsob jakým lžeš.

A nebo mi angličtina vážně nejde. Heh. 
Každopádně má krásný hlas, kolik mu může být? 

S.

S. a "její slova".

10. února 2011 v 20:48 | S. |  Stalo se.
"Nedokonalá, jiná, milující, nenáviděná, silná, snící..."

HUDBA, RODINA, ŠKOLA, K´NAAN, POVÍDKY, FIALOVÁ, ČERNÁ, BÍLÁ, ZELENÁ, SLOVNSKO, FRANCIE, ANGLIE.
MARLINŮV POKOJ.
DOKONALOST.
LIŠIT SE. 
SNÍT SVŮJ ŽIVOT.
SVOBODA.
CESTOVÁNÍ.
KŘIK.
TOUHA.
PŘÁNÍ.
SMÍCH.
NEJISTOTA.
ZVÍŘÁTKA, KOŤATA, PŘÍRODA, AFRIKA, AUSTRÁLIE.
SRDCE, TVÁŘE, STÍNY.
TUŽKA.
SMAJLÍCI.
KAFE. 
ČAJE.

"Uvítací" článek

10. února 2011 v 19:29 | S. |  Stalo se.
Do prvního článku jsem chtěla napsat jen pár řádků, tak tady jsou. :)
--
Tohel je druhý blog, který mám, ale ten první... nebyl plný autoský tvorby a mých výlevů, i když to prvu nebylo v plánu, stal se z něj pixelkový blog. 
Proto jsem se rozhoda pro "nový začátek", pro autorskou tvorbu, autorský blog.

    Jsem třináctiletá, obyčejná, zamilovaná holka, který miluje koťata a plyšáky.
    Co mě baví? Psát básničky, povídky, poslouchat hudbu, navrhovat byty, kreslit, zpívat a hrát na kytaru a nesmírně ráda pobíhám venku s přáteli, nebo mým mužem. :)
     Věcí, který ráda nemám je hodně, ale rozhodně nesnášim týrání lidí i zvířat, lži, nemoci, nevěru a strach.
Jsem taková, jakou být chci, nebo se o to alespoň snažím. 

S. a nový ztracená-S.blog.cz