Nó... tak.

1. dubna 2011 v 8:59 |  Stalo se.
Dobře, děti. A vy, kteří jste dospělí už rok, a mám Vás v oblíbených. A nebo jsou tam i starší? Asi ne. Nevim. To je jedno.

Nevim proč, ale jediný, co můžu, je napsat článek, ale abych mohla změnit stránku, nebo rubriky, nebo cokoliv v nastavení, to ne, protože mě to tam nepustí. :/ A psala jsem jim, odpověď nepřišla, už je to tři týdny, tak na to seru. :P Ale štve mě to. Tady jsem to milovala.. Tak. Protože mi to nejde jenom tady.. jsem teď jinde. Tady. No.. Jdu to ještě zkusit. :D
Tak nic, nejde to. Vlastně je to jedno.. :D Je to jenom blog. Tak jdu jinam, no... nic se neděje a nikdo nezemře. Tak... kdo chcete, tak si mě přepište v oblíbených, no a.. (já doufám že chcete!!! :D -just joke-) Toť vše. Jdu. mějte se krásně.
...
..
:)
 

Žiju...

31. března 2011 v 21:38 |  Stalo se.

Oukéj. Marodim.
Ležim doma a piju čaj, vůbec nejim, prostě jenom piju. Grr..
V pondělí půjdu do školy. A že bych konečně...? Nebo mi to zase něco zkazí? Protože v pondělí byl na výběru s florbalem, super. Takže zase NIC.
A školu total seru. Úplně. Chci se přinutit učit, ale... prostě nic. V pondělí píšu tři testy, jak jsem teď chyběla (a chybim pořád), ale já se na to nekouknu. Nemám sílu. Je mi hrozně. Bolí mě hlava.

Chtěla jsem uskutečnit nějakou změnu, ještě větší, než se vyhrabat z hulení a chlastu a z pravidel "mám, ale nedám" a z černocha, teda z Bů, kterej mi, mimochodem nedávno napsal. "Strašně mi chybíš, snad se máš dobře, v dubnu přijedu." Akorát bez háčků. A co, že v dubnu přijede? Mě to nezajímá, já ho miluju a von mě a proto se s nim nemůžu vidět. Protože by si dal brko a já s nim a jelo by to zase, zašli bysme do klubu a jeho kámoš co tam dělá, by nechtěl vidět občanku, takže bych skončila v jeho starym bytě a bylo by mi tam blbě a půl hodiny čekala na spoj do Bor, pak bych šla pěšky, tak jako vždycky.. ...Bejvávalo..:/

A nebo bych řekla, že půjdeme k T., kterej by měl strašně chlastu a já bych jenom pila a Bů vyprávěl o Anglii a vo svý nový práci a o jeho mámě, která mě chce trašně poznat a říká, že krásně kreslim, což nechápu, viděla jen dva portréty.

Úterky s Morriem od Mitche Alboma je úžasná knížka. Strašně mě vtáhla do děje.
*
*
*
Tak to je asi všechno. Aby jste věděli, že taky žiju, musela jsem o sobě dát vědět.
Jdu spát. Asi. čau. Žij. A šukej. Mám blbou náladu, nevim proč. Depka. Nevim z čeho. Asi z předtav o Bů.

A já už chtěla...

24. března 2011 v 16:15 | Sai |  Zamilovaná Sai
Chtěla jsem ho někam pozvat.
Šel kolem mě, díval se na mě, já se nadechovala, abych něco řekla a...
Přišla ke mně K. a začala na mě mluvit.
Takže jsem vydechla. On prošel kolem mě, usmál se a lehce mě bouch do břicha. On ví, že jsem tak lechtivá, myslela jsem že zapištim. ...To je muj zlozvyk.

Takže jsem ho nepozvala nikam, jenom pozdravila a Káťu nechala odejít. Vůbec nevim, co mi chtěla. Za celej školní rok jsme se bavili jen jednou (poprosila mě o propisku).

Díky, díky.

Zítra.
Snad, jestli ho uvidim.

Zítra má odpoledku, ne? Asi. Nebo má florbal? Sakra.

Sai
 


Ha. Štěstí? ...

22. března 2011 v 20:58 |  Zamilovaná Sai
...A vždycky, když ho vidim, tak se udělá blbě. Super, láska se dostavila, úplně celá, už neni jenom "mít fakt hodně rád", teď je to "milovat".

Fajn. Šli jsme s Honzíkem na zastávku.
Sedíme na lavičce, ptám se v kolik dneska končil Tari. "Jako my. Nevim, kde je."
"Já jo." Ukazuju nenápadně na druhou stranu ulice k přechodu. "Je to on, ne?"
Honzí kejve. Chvíli se hádáme, že jo, že ne,... přijde k nám. Honzík si odsedá, aby mu uvolnil místo vedle mě, ale v tu chvíli si vedle mě sedá N., což mě donutí zasednout místo Tarimu, kterej teda nakonec stojí a kouká se na mě.
Nevim kam se mám koukat, jestli na něj, když je za nim slunce, který mě nutí zavřít jedno oko, takže vypadám jako debil, nebo koukat někam pryč, ha.
Tarimu se uvolnilo místo, sedá si vedle Honzíka z druhý strany. Další ha. Povídaj si, já píšu esemesku J., že jedu busem, a blá blá blá.
Zvedám hlavu a vidim, že se na mě Tari stále kouká, píšu dál. Znova zvedám hlavu, abych zjistila, jestli stále... Jo, dívá, fajn.
Celý se ještě opakuje, konečně přijíždí autobus, nastupujeme.
Stojim, kousek od něj, otočená bokem k němu. Dívám se na něj. on na mě, nevěnuju tomu pozornost a povídám si s Honzíkem. "Hele, pořád se ti kouká na zadek"
"Nekecej"
"Fakt!"
"Hmm.."
Přichází k nám, já si sedám, místo vedle mě zabere Honzík (díky :D). Povídám si s Tarim, Vystupuje. Fajn, zase nic.

Tohle štěstí můžu mít jenom já... :/ :P

Nenormální, nicnesdělujícínudnej článek, prostějsemsechtělavypsat.

18. března 2011 v 20:45 | Sai |  Stalo se.
Víš co, tohle jsem ani nechtěla.

Od doby co nehulim, jenom chlastám jsem si dala fakt jenom dvě brka. A dneska třetí. Asi po měsíci.
Hele, chybí mi to. Ale ty mě chápeš ne? Věřim ti.
A vzala jsem si jenom kvůli tomu všemu kolem. Ne kvůli sobě. ...
Šla jsem přes park, byla tam stará parta. Tak jsme pokecali, byl tam H. Vzpomínáš na něj? Jak jsem byla zamilovaná? To už je dávno...
Tak jsme kecali, H. je stále sám, F. si našel přítele. Teploušská láska je sladká. Vytáhli trávu, to se prostě neodmítá.
Koukám po všech a říkám, že jsem z toho venku, že se mám fajn. "Fakt se máš fajn?" Ne. Nevim na čem jsem, na školu totálně seru a s T. se vidim čím dál míň, Tari se taky neobtěžuje se na mě podívat, když jsem o hodině přišla k nim do třídy odnést MIchalovi mikinu, že jo.
"ne, nemám se fajn" podávaj mi brko, já zavírám oči a vdechuju. Tenhle pocit byl tak zkurveně zachraňující od hádek doma, od učitelů a od všech pokřikování na ulici od kluků, co asi něco čekali. Hej, známe to všechny...
Posílám dál, přichází mi to znova, a zase... A ten pocit, ten bezstarostnej pocit. Kurva. Ale já v tom zase nejsem. Nebo jo? Nevim. Chovali se, jako bych byla znova v partě. Já jsem z toho ale venku. ...


Víš co, zenhle článek působí hrozně depresivně, ale já se namám tak "na nic". Jenom se nemám fajn.
J. mě drží nahoře.

Ha, a S. napsala Tarimu, že se mi líbí... On to ví, ty pohledy a všechno... Ale tohle... Bože. "Di do píče, S." A odešla jsem. Ale vim co napsal... "Jéé..:)) Fakt?" ...Nechápu.

Sai.
Hele, pořád to je ve mně, já nechci. CHci pryč. Ale chybí mi to.
P.S: V rubrice Zamilovaná Sai je moc článků, ne? Jó, láska je děvka...

16. března 11, budu se smát dlouho. :D

16. března 2011 v 18:52 | Sai |  Zamilovaná Sai
Jdu Tě nudit, ale tak, víš co, píšu si to pro sebe. ;)

J. mě přemluvila. No. Michal řekl ať přídem na hriště. Já nechtěla, ale J. by sama nešla. Tak fajn.
Byl tam Tari, Michal, A ještě pár kluků od nás ze školy. Tak jsme tam s Jančou stáli a čuměli jak hrajou fotbal. A bylo vidět jak machrujou. Každou chvíli jsem řekla "já pudu, tohle nemá cenu", ale stejně jsem tam stála - J. mě nepustila. Super.
Vážně mě to nebavilo, takže "Michale, hej..." dobře, přišel. ,,Máme tu čekat, nebo k nám přijdete?"
"No, počkej, přídem. A nebo můžete hrát s náma."
Ne, jenom když kopli míč k nám a já jim ho kopala nazpět, byla jsem ráda, že jsem se trefila.

"To ne, ale já nestihnu bus."
"Počkejte, chvilku."

Tak jsem čekala. pět minut a deset. A potom čtvrt hodiny.
Nic. Fajn, jdu. Beru tašku, obracim se a ptám se J. jestli jde taky. Vzala svý věci a jde. Zamávám a ukazuju na ulici. Tari odhazuje míč a běží se přezout, bere svý věci a jde za náma. A Michal taky, jede na kole. Jdem s J. a povídame si tak potichu, aby nás neslyšeli. Říkám, že mi ulej bus, a že tam budu čekat na další, jestli počká se mnou. Jo. Zjištiju že čekat stačí dvě minuty. Fajn. Přijde Tari s Michalem, stojí kus od nás. Vždycky když se na ně podívám, kouká se k nám Michal. J. prohlašuje že má "Míša fakt krásnej zadek".
Já se směju a šeptám, že na Tariho nemá.
A zase vidim Michala jak se k nám kouká. Tak sakra, proč nepřijdou? -proč tam nejdem my? ...

Přijíždí bus, J. radí ať si sednu tak, aby vedle mě bylo volno. Zkusim to.
J. odchází za Michalem, Tari nastupuje zadníma a já předníma dveřma. Sednou si nejde, stojim, když se bus vyprázdní Tari si sedá kus ode mě. Stojim a koukám z okna, chtěla bych vědět, jestli se na mě kouká, ale nechci se otočit. Vystupuje, jde ke dveřím, u kterých stojim. Podívá se na mě, usměje se a pozdraví. A já šeptnu "ahoj" a pozoruju ho přes sklo.

Na další zastávce vystupuju a doufám, že třeba,... já nevim, zabloudí a půjde ulicí, kterou jdu já. Nebo si pude před půl Boršova zrovna k nám půjčit.. něco. Cokoliv.

Nepotkám ho, překvapivě.
Sedim na zahradě a vzpomínám na "vílo" a na tu krásnou noc, když byl u nás.
Jako by se to nestalo.

Došel nám čaj - jsem doma. Po týdnu. Hehe.

Grrr.. ani kafe tady neni.

Končící prázdniny a nic netušící pohled ňoumi... :P

13. března 2011 v 12:58 | Sai |  Stalo se.
Jarňáky končí. Poslední klidnej den, zítra už do školy. Chtěla jsem aby už začala škola... A teď chci prázdniny na začátek. Úplně.

Je fajn pocit hrát na kytaru a zavírat oči a... hrát tak jak chceš, bez nějakých tříčtvtečných a dvou... Prostě tak, jak to slyšíš.

Ňouma byl fajn. ...pankáč. Z minulýho léta.
A jeho vlasy, ruce, oči, rty,... Tak jsme se sešli. Nevim co to bylo, když si mě tak prohlížel, jak "sakra, změnila ses" a s úsměvěm.

Pořád hledám něco dokonalýho. Nebo aspoň hezkýho. A nic... Až na Tariho, teda.

Bylo krásně. Včera... vlastně celý týden bylo krásně. A dobře se fotilo.
Našla jsem asi padesát zelených papírů... Pod postelí. Hehe.

A M. Zase mi lhala. A já nevim co si myslet. Je tak fajn, ale tohle... Já nesnášim lhaní a podvody a to všechno...

Jdu se naobědvat. Stále jsem u T. ...Teda zase. On vaří, to je tak fajn. :D
Oh, ozvala se rána hrnců.

Sai

Můžeš se smát. A jít kam chceš...

9. března 2011 v 13:34 | Sai |  Stalo se.
Vždycky doufám, že napíše. A nic. A já jsem zbabělá. Hehe...

Byli jsme s M. v kině.

"Možná bych mohla přestat snít."řekla M. ...co by nám zbylo, když ne sny?

Kup si vodku a džus a sedni si do parku s výčitkama. Jako já. Včera.

Začni se smát. Jako já. I přes ten smutek...

Koukej na Buffy a stejně jako já, nchápejte děj. :D

Život je... hajzl, ale smát se můžeš. Proč ne, je tolik fajn chvílí.

Konečně jsem si vybrala džíny. A koupila... a nechala zkrátit. Vážně, zkusila jsem si jich asi dvacet, než jsem si vybrala.

Moje miovaná kytara je už jneom pro mý uši. Nikam jí teď neberu, když se nebavim s... tou partou. Jen s T. a M.

Jarní prázdniny. Plány odpadly. Ale jasný, budu brečet na rameno sobě.

Mám hlad. Nic tu sakra neni a cesta do obchodu trvá asi dvacet minut. Ach jo.



Sai

Zase o NĚM. Zase.

5. března 2011 v 11:09 | Sai |  Zamilovaná Sai

Nudim Tě hodně?
Jo, zase článek o Tarim. (zase, zase, zase,...)

Vzpomínáš na tu noc, psala jsem o tom. Byli jsme spolu a měli jsme se o čem bavit, celou noc se smáli.

A teď jako by se to nestalo. Ale třeba je to lepší.
Když se na mě usmál, bylo to... ten den to zachránilo.

A to všechno...
úsměv.
a zamávání z autobusu.
pohledy.
procházení co nejblíž u mě.
...jsem naivní. Ale třeba ne.

A napsal. Sice jenom "dík" za přání k narozeninám ale potom jsme si povídali... psali.
Chci aby skončily prázdniny. Protože jinak ho neuvidim.
Tohle je pitomí. Bože.


Začal jsem chodit ze školy o dvacet minut pozdějš, abych mohla jít kolem obchodu, kde si kupuje pití a tu malou sušenku v zeleným obalu. Hehe, to je dobrý. Ne, já si toho nevšimla, T. mi to řekl.

A včera večer. Asi v deset.
Šla jsem ven a začala se bát. Nevim, tý tmy. A byBylo to divný. Imanigární postava se většinou ukáže, když to nečekám, ale Trau... aspoň jsem se nebála. Stejně existuje, vole.
:D Fakt.

Pro blázna...

3. března 2011 v 21:29 | Sai |  Píše...
Je to asi půl hodiny, co jsem to napsala. Prostě jsem si sedla a napsala tohle. (Líbí se mi to). Chyby neřešte.Čeština mě nebere. Sai
--
Seděl na zelené trávě, uprostřed krásné zahrady.
Seděl sám, s kytarou na koleni.
Přejížděj přes struny a tupě zíral na kmen stromu, který byl kousek od něj.
Odložil kytaru vedle sebe na trávu. Lehl si a pozoroval nebe, ptáky i slunce a v bílých naducaných mráčcích si představoval ty nejrůznější - věci, zvířata, lidi, i pocity.
"A jako na nebi a jako v nebi, se budeme mít i tady an zemi..." zpíval si vysokých hláskem. Zavřel oči: "Budeme jako v ráji..." Broukal si dál.
Po měkké trávě neslyšel přicházející Taru. V bílém plášti si klekla k němu. Po chvilce ticha přejela přes struny kytary, které ho donutili otevřít oči a pohlédnout na doktorku.
"Jak dlouho tady jste?" Šeptl a nejistě se na ní podíval.
"Chvíli." Odpověděla na jeho otázku a pokračovala: "Jak dlouho jsi tady ty, Alexi?"
"Od té doby, co bylo slunce tam," ukázal kamsi na modrou oblohu, špička prstu byla nedaleko slunce. "Chápete?" Dodal po chvíli.
"Nechcete si pořídit hodinky? Ty mít můžete."Ujistila ho.
"Alex jen nadzdvih ramena a hned je zase nechal spadnout dolů.
"Nechci, chápete?"
Doktorka přikývla? LNepůjdeme dovnitř?"
"Možná..."
"Ano, nebo ne?"
"Já nevím. Uvidíme."Odmlčej se. "Nechci si vybírat."
"A dáme si čaj." Nabídla s úsměvem: "Nebo kávu?"
"á si nechci vybírat!" Rozkřikl se, vstal a s kytarou v ruce přešel o několik metrů dál.
"Dáme si čaj..." Řekl po chvilce.

By: Sai

Kam dál